Bolesti zad- psychosomatická porucha-komplexní terapeutický přístup

Bolesti zad- psychosomatické onemocnění

S nesmírně širokou psychosomatickou problematikou se setkáváme zejména v diagnostice a terapii bolestivých stavů a poruch pohybového aparátu. Podle nejnovější studie Evropské společnosti pro studium bolesti trpí každý pátý Evropan bolestmi hlavy či zad 

Nejčastější příčiny poruch pohybového aparátu a bolestivých stavů:

Z ambulantní praxe, ale i z řady zahraničních sdělení zřetelně vyplývá, že za drtivou většinou tzv. funkčních poruch pohybového aparátu se skrývají somatizované úzkostné stavy či emoční tenze,  na jejichž  vzniku se podílí celá řada faktorů ústících do chronického přetížení adaptačních možností organizmu, stresu.  Problémy v rodině, zaměstnání či v sexu, konflikty v manželství či neschopnost vyrovnat se s fyziologickým procesem stárnutí jsou totiž tradičně provázeny emočním napětím a s ním spojeným zvýšeným napětím svalů, které se záhy projevuje klinickými příznaky na pohybovém aparátu, především na svalovém korzetu trupu. Typickým příznakem je pocit bolestivého a silně zneklidňujícího napětí v oblasti šíjových a bederních svalů. K životnímu stylu, který je synonymem stresu pak neodmyslitelně patří i dlouhodobé jednostranné přetěžování pohybového aparátu, sedavé zaměstnání, nedostatek aktivní regenerace, která by zmíněné přetěžování kompenzovala, případně nadváha. To je typický obraz pacienta trpícího těmito obtížemi.

Současný stav diagnostiky poruch pohybového aparátu:

Přestože má naprostá většina bolestí zad má svůj původ  v dočasné funkční poruše pohybového aparátu, která by během několika dní odpočinku bez jakékoliv léčby odezněla, bývá takový pacient zpravidla naprosto  zbytečně podrobován pro organizmus zatěžujícím vyšetřovacím metodám, konzumuje vysoce účinné léky proti bolestem a  na uvolnění svalového napětí, stává se pravidelným návštěvníkem ordinace praktického lékaře, neurologa, ortopeda či rehabilitačního specialisty. Z  víceméně zdravého člověka se postupně stává skutečný pacient, kterého množství prováděných vyšetření a konzumovaných léků utvrzují v přesvědčení, že je vážně nemocen. Tradičně zjišťované, obvykle běžné a věku odpovídající, degenerativní změny páteře navíc ve většině případů nelze automaticky označit za vlastní příčinu obtíží. Naopak, tyto změny jsou zpravidla nikoliv jejich příčinou,  nýbrž důsledkem.

Současný stav terapie poruch pohybového aparátu:

Mezi tradiční a velmi nebezpečné léčebné  rituály patří v první řadě neúčelné užívání léků. Pod drtivým tlakem agresivní reklamy farmaceutických firem, slibující snadné a rychlé odstranění bolestí prostřednictvím právě jejich „bezpečného“ analgetika, je to v poslední době stále častěji sám pacient, kdo se, neznaje rizik, k užívání různých tablet sám uchyluje. Stejně tak je tomu ale i při návštěvě ordinace, kde bývá, obvykle již při prvním kontaktu s lékařem, vybaven kombinací léků na uvolnění svalového napětí (myorelaxancia – Mydocalm, Sirdalud, Dorsiflex, Dimexol…) a vysoce účinného nesteroidního antirevmatika (Brufen, Ibuprofen, Diclofenac, Olfen…) v domnění, že odstraněním místního zvýšení svalového napětí (svalového spazmu),  které bolesti zad tradičně provází, se stav rychleji upraví. Jedná se však o domněnku zcela mylnou,  místní zvýšení svalového napětí je totiž účelným obranným mechanizmem organizmu znehybňujícím postižený segment páteře a fungujícím jako  ochranná dlaha. Snaha o její odstranění pomocí léku paradoxně navozuje spíše prohloubení  nerovnováhy svalového napětí a nevede k požadovanému efektu. Lék totiž současně uvolňuje napětí veškerého kosterního svalstva a může tak u svědomitého pacienta,  který bezezbytku využívá všechna ordinovaná balení léku, vést k poměrně rychlé devastaci pohybového aparátu. Pro ambulantně léčené pacienty, kteří přitom pokračují ve fyzické aktivitě pak bývá zvládnutí každodenních činností nebo dokonce léčebné tělesné výchovy nesmírně namáhavé. Kromě zcela nevhodné kombinace myorelaxancia a fyzické zátěže vyvolává většina těchto léků i psychický útlum a ospalost, nepříznivě ovlivňující schopnost řízení motorového vozidla  či výkonu zaměstnání.

Neméně nebezpečné je však i užívání nesteroidních antirevmatik, jež jsou vyhrazena pro zcela jiná onemocnění, než jakými jsou bolesti zad funkčního charakteru. Tyto léky,  jejichž konzumaci pacient velmi rychle přivyká, jej jednak utvrzují v přesvědčení o závažnosti vlastní choroby, postupem času mu však  svými vedlejšími účinky působí další  problémy,  nutící jej vyhledat i další lékaře. Z průzkumu  na třech tisících pacientů s kloubními obtížemi provedeného ve Velké Británii vyplynulo, že užívání tradičních nesteroidních antirevmatik vedlo u 58% z nich k trávicím obtížím, u 31% vyvolalo nevolnost, u 12% žaludeční vředy, u 7% krvácení a 5% z nich muselo být z důvodů závažných žaludečních problémů hospitalizováno .Při ambulantní léčbě, nebo dokonce samoléčení, běžných  bolestí zad proto používání myorelaxancií ani vysoce účinných antirevmatik rozhodně nelze doporučit. Tyto léky jsou vyhrazeny především ke zvládnutí akutní fáze těžkých případů bolestí zad spojených s masivními  svalovými spazmy, tak jak tomu bývá například u typických kořenových syndromů. Základním předpokladem jejich účelného užití je ale především klidový režim  při velkých obtížích hospitalizace. Bohužel současný stav je takový, že i sám pacient, neodnáší-li si od lékaře tradiční „dorsiflex a brufen“, nýbrž „pouhý“ paralen, který je ke krátkodobému použití mnohem přijatelnější,  považuje to za nedocenění závažnosti svojí choroby a neochotu lékaře.

V léčbě běžných bolestí zad se pak nelze spoléhat ani na oblíbené a pacienty vyhledávané  manuální procedury – masáže či chiropraktické zákroky, ani na široké spektrum elektroléčebných fyzikálních procedur. Ty sice, na rozdíl od neúčelné konzumace léků, organizmus zpravidla nepoškozují, neřeší však vlastní příčinu obtíží a jejich účinek proto bývá  jen krátkodobý.

Nejlepší variantou je komplexní přístup k bolestem zad. Tedy propojení klasické rehabilitace s psychoterapií a se změnou životního stylu.  Při akutních bolestech zad návštěva  klinického ortopeda. Po odeznění obtíží musí následovat léčebný tělocvik nebo jóga, což je nejideálnější způsob propojení péče o fyzickou a psychickou kondici.

Shrnuto z článku mUDr. Hnízdila