Poruchy chování u dětí

Poruchy  chování u dětí

16.1. 2012

Proč moje dítě je ve škole drzé, agresivní, doma je vulgární, s ničím nepomůže a dělá si co chce? Kouří, krade nám peníze, stýká se s partou problémových dětí. Jak to zastavit?

Proč vznikají poruchy chování?

Na rozvoji poruchy se podílí mnoho faktorů.

1. Genetika

Určité vrozené vlastnosti dítěte mohou v budoucnu vést k rozvoji poruch chování. Například dítě již od útlého dětství je nepřizpůsobivé, zvýšeně dráždivé, má sklon k agresivitě. Tam by měli rodiče zpozornět a být velmi důslední ve výchově.

2. Dítě, které má ADHD je více ohrožené rozvojem poruch chování.

Často tyto děti mají konflikty s dětmi již na písku. Jsou zbrklé, nedomyslí následky svého chování a jsou tím nebezpečné někdy pro sebe i druhé kolem nich. Některé takové děti, kde není důsledná, kontrolující a zároveň vřelá výchova, se pro svoji impulzivitu dostávají do problémů. Zpočátku se jedná o „klukoviny“ později může jít o delikventní protispolečenské chování.

3. Socioekonomická situace rodiny může ovlivnit vznik poruch chování

Nezaměstnanost jednoho nebo obou rodičů, jejich pesimismus a podrážděnost z dané situace může doma vytvářet atmosféru, z které dítě může začít unikat k partě nebo k drogám. Někdy nízké vzdělání rodičů, chudoba a bydlení v nuzných podmínkách může mít negativní vliv na vývoj osobnosti dítěte. Zvláště tehdy, když vyvíjející se jedinec cítí nezměnitelnost své situace a je konfrontován s možnostmi dětí z bohatších rodin. Dochází k větší orientaci na vrstevníky a hledání pocitu sounáležitosti v partě. Někdy nutkavost mít to co si sám nemůže dovolit, je tak silná, že dítě začne krást. Rodiče sami nemusí krádeže svého dítěte včas rozeznat a tato zkušenost jejich  dítěte vede k tomu, že se u dítěte vypěstuje určitý návyk- odcizit třeba i to, co nepotřebuji..

 Krádeže se mohou vyskytnout i v rámci rodiny,  kdy dítě bere rodičům peníze, aby si koupilo to, co je mu z různých důvodů odepřeno nebo  proto, aby  si tzv. koupilo kamarády.

Na druhou stranu i v rodinách velmi dobře finančně zajištěných, může být přítomna nenasytnost po materiálních požitcích a osobní spokojenosti na úkor ostatních členů rodiny. Pak je kladen větší důraz na uspokojování materiálních potřeb dítěte než psychických potřeb.

4. Násilí v rodině výrazně ovlivní chování dětí

Na rozvoj poruch chování u dětí má vliv antisociální a kriminální chování rodičů . Je známo, že dítě, které zažilo fyzické a psychické týrání v rodině, je ohrožené tím, že podobné modely bude používat ve výchově i ve své rodině. Pokud rodiče problémy řeší tím, že berou drogy, pijí ve zvýšené míře alkohol, pak se i jejich dítě v budoucnu naučí řešit problémy podobným způsobem.

5. Neúplné rodiny

Rizikovým faktorem je samozřejmě i nepřítomnost jednoho z rodičů, daná nejčastěji rozchodem, rozvodem nebo úmrtím. Tím dochází k slabšímu výchovnému působení zbylého rodiče, k zhoršení finanční situace rodiny. Matky si většinou až po rozvodu uvědomí snížení životního standardu a někdy na to nejsou připravené. Musí intenzivně pracovat, aby zaopatřily děti a sebe a nezbývá jim dost energie na důslednost při výchově. Často si nachází nové partnery, aby situaci zvládly a zvláště pokud pokusy nevychází, vznikají v rodině konflikty. Adolescent pak hledá pocit sounáležitosti mimo rodinu.

Co mají udělat rodiče, když u jejich dítěte nastane problém s chováním?

Pokud je takový problém u malého dítěte, vždy se nejdříve musíme zamyslet nad životním stylem rodiny, nad výchovnými modely, kterým naše děti vystavujeme. Dítě do věku 8 let do sebe nejvíce vstřebává chování autorit kolem sebe, rodičů, učitelů. Později ve svém životě se stává již kritičtějším, a ne se vším kolem sebe souhlasí. Důležité je s malým dítětem sdílet čas a nedělat to, co nechceme, aby dělalo naše dítě. Když začne puberta a dospívání, musí již být důvěra mezi rodiči a dětmi vytvořena. Pak  už nám zbývá jen si najít čas na monitorování volného času dítěte a na důsledné řešení jeho problémů , potíží a i drobných přestupků.

Pokud si nevíte rady, pak navštivte odborníka. Čím dříve, tím lépe.

 

MUDr. Bínová Šárka