Autismus, autistické rysy

16. 2. 2012

Tato porucha patří mezi vývojové poruchy tzv.pervazivní vývojové poruchy. Častěji postihuje chlapce. Je to porucha vrozená, není způsobená chybnou výchovou. Příčina je multifaktoriální ( genetická, rizikové těhotenství aj.). Tedy není přesně známá. Poruchu často doprovází: mentální retardace až v 75%( u dětí s autismem), EEG abnormality, epileptické záchvaty až v 25%,  potíže související se zažívacím traktem až v 40%. Dále hyperaktivita a agresivita.

Četnost poruchy souvisí se schopností tuto poruchu diagnostikovat, s rozšířeným povědomím o této poruše a dále s rozšířením kritérií, která umožňují diagnózu autismus. V posledních létech se uvádí  četnost kolem 1 : 160, v USA  1: 150 zdravých dětí.  Je to dáno tím, že je porucha častěji diagnostikována odborníky, k diagnostice mají tendenci se vyjadřovat  speciální pedagogové, psychologové, logopedi, mnohdy i učitelé. Také pro rodiče je atraktivnější pojmenovat své abnormální někdy neovladatelné chování svého dítěte autismem. Zvýšený záchyt poruchy souvisí i s tím, že se opouští od termínů autistické rysy, autistický vývoj a dává se přednost termínu atypický autismus,  což považuji za méně šťastné. V určitých případech dětí tím dochází k stigmatizaci dítěte a následně k zmenšení snažení rodičů a pedagogů k zlepšení socializace dítěte, jakoby diagnóza autismus znamenala neměnnost, vyloučení z plnohodnotného budoucího fungování (  znemožnění  určitého studia, získání řidičského oprávnění, pracovní  uplatnění atd.). Jindy vědomí, že zvláštní, nepřizpůsobivé, nekomunikující dítě je autista je pro rodiče osvobozující, zbavuje je viny z výchovného selhání a umožní  jim pro dítě získat různé výhody ( příspěvek na péči, asistence ve škole, ev. v budoucnu invalidizace). Dle mého názoru je zcela na místě odložit ,, přišití,, diagnózy atypický autismus  nebo autismus dítěti, kde nejsou  plně vyjádřena diagnostická kritéria a spíše pozorujeme autistické rysy ( např. dítě vyžaduje k snídani modrý hrneček nebo o sobě hovoří v 3. osobě atd).

 

 Kdy bychom měli zbystřit naši pozornost a vyhledat odborníka ( nejlépe dětského psychiatra), který se zabývá  diagnostikou autismu a je schopen provést odlišení od jiných psychických poruch a hlavně navrhne možné terapeutické postupy dle závažnosti  postižení.

Naše  dítě se :

  1. Nevyužívá úsměv jako prostředek komunikace.
  2. Dává přednost samostatné hře před hrou s vrstevníky.
  3. Nevnímá okolí.
  4. Velmi špatný  oční kontakt.
  5. Je ve svém vlastním světě.
  6. Nezajímá se o druhé děti.
  7. Nereaguje na jméno.
  8. Neumí říci, co chce.
  9. Nedokáže reagovat na povely a plnit je.
  10. Opožděný vývoj řeči nebo bez schopnosti řeči.
  11. Zdá se hluchým.
  12. Neukazuje, nedělá papa.
  13. Záchvaty vzteku.
  14. Nespolupracující, někdy vzdorovité hyperaktivní  chování.
  15. Neví,jak si hrát s hračkami.
  16. Hraje si s prsty.
  17. Řadí věci do řady.
  18. Přecitlivělost na určité zvuky.
  19. Opakující bizarní  pohyby rukou, prstů.
  20. Sebepoškozování.

Není jednoduché pro odborníka stanovit diagnoźu autismus, neboť obecně ve vývoji dítěte se někdy vyskytují opoždění a nerovnoměrnosti ve vývoji. Hlavně ve vývoji řeči a komunikace. Právě nepoužívání řeči nebo abnormální řečový projev a neschopnost komunikace a hry s vrstevníky  obecně  je pro diagnózu autismu zásadní. Existuje celá řada různých škál a testů, které by diagnostické rozpaky mohly pomoci odstranit. Pokud je ovšem používá  laik nebo nezkušený odborník, diagnostické rozpaky neodstraní, naopak zvýší. Vždy je posuzování autistických projevů podle škál subjektivní proces a měl by je tudíž provádět zkušený odborník, nejlépe dětský psychiatr.

Diagnostická kritéria:

TRIÁDA problémových oblastí společná pro pervazivní vývojové poruchy

  1.Sociální interakce a sociální chování

Výrazně narušená schopnost přiměřeně užívat neverbální chování v různých sociálních situacích (týká se postoje těla, gest, mimiky, očního kontaktu).-Neschopnost vytvářet vztahy s vrstevníky s přihlédnutím na dosaženou vývojovou úroveň.  Malá schopnost spontánně sdílet s ostatními radost a zájmy, mít potěšení ze společné činnosti (chybí sdílená pozornost).  Nedostatečná schopnost sociální a emocionální empatie (př. nezúčastní se jednoduchých sociálních hříček, preferuje činnosti o samotě, ostatní lidi může využívat jako pomocníky nebo „mechanické pomůcky“).  

2.Komunikace

Opožděný vývoj řeči nebo se řeč nevyvine vůbec. Dítě se nesnaží tento nedostatek kompenzovat jiným alternativním způsobem komunikace (např. mimikou, gesty).   U dětí, které mají vyvinutou řeč, je výrazně postižená schopnost iniciovat nebo udržet smysluplnou konverzaci s ostatními.         Stereotypní a opakující se používání řeči nebo vlastní žargon.  Chybí různorodá, spontánní, symbolická a sociálně napodobivá hra odpovídající vývojové úrovni.    

3.Představivost, zájmy, hra

Nápadně výrazné zaujetí pro jednu nebo více činností, které je abnormální buď svojí intenzitou nebo předmětem zájmu, typické spíše pro děti s Aspergrovým syndromem (např. astrologie, meteorologie,statistika, dopravní prostředky).  Zjevné ulpívání na specifických, nefunkčních rituálech a rutinní činnosti, odpor ke změnám (mladší děti mohou mít katastrofální reakce na drobné změny jako je např. změna záclon, změna polohy jídelního stolu, vyžadování stále stejné cesty…).  Stereotypní a opakující se motorické manýrování (třepání či kroutivé pohyby rukama a prsty nebo komplexní specifické pohyby celým tělem).  Nepřiměřeně dlouho trvající zaujetí částmi předmětů nebo těla.

 

Nespecifické rysy (vyskytují se často u dětí s PAS, ale nejsou součástí dg.kritérií):

-nerovnoměrný profil kognitivních schopností (např. hyperlexie)

-problémy s užíváním jazyka a jeho gramatickou strukturou, užívání 3.osoby singuláru namísto 1.osoby („já“)

-upřednostňování periferního zrakového vnímání před přímým pohledem

-snížená schopnost imitace pohybů, nachýlená chůze či chůze po špičkách, tleskání, luskání prsty

-fascinace pohybem (roztáčení hraček, otvírání a zavírání dveří, fén či jiné otáčející se předměty)

-neobvyklé reakce na smyslové podněty (hypersenzitivita na zvuky, světla nebo doteky, nepřiměřené reakce na vůně a pachy)

-nepřiměřené emocionální reakce (bezdůvodný pláč nebo smích, střídání nálad, afekty, úzkost, absence strachu v nebezpečných situacích)

-problémy s chováním (dyskoncentrace, agresivita, sebezraňování…)

-problémy se spánkem, s jídlem.

(dg. kritéria dle DSM-IV, vydaná APA 1994)

Pervazivní vývojové poruchy zahrnují několik diagnostických kategorií( nejčastěji se vyskytuje dětský autismus, atypický autismus, Aspergrův syndrom, …).

 

 

 MUDr. Bínová